Přepis Jarmily Enochové Video
The text to Jarmila’s video:
CZECH
Jak jsem potkala Zdenka.
Psal se rok 1998 a chtěla jsem pronajmout byt v Praze.
Náhoda tomu chtěla a známí mých známých mi zprostředkovali kontakt s možným zájemcem. Prý Čechoameričan, profesor a 78 let.
A odvíjela se následující konverzace.
Já: Kdy přiletíte? Mohu vás vyzvednout na letišti?
Zdenek: No dobrá, ale já neletím do Prahy, mám letenku do Toulouse.
Já: (s obavou, že starý pán už se v Evropě trochu neorientuje) Ale to je ve Francii, Toulouse.
Zdenek: Aha, no tak pro mě nejezděte, vezu si kolo, přijedu na kole.
Já: (zdešeně) Ale to je nejméně 1600 km!
A Zdenek: Hm, možná i víc, chci to totiž vzít pořádně přes Alpy, dorazím asi tak za 14 dní. Až přejedu Šumavu, zavolám vám.
A já: (oněmění údivem)
14 dní po příletu jsme se v Praze setkali. Postarší elegán, masarykovského vzezření, s batůžkem na zádech a se šibalstvím v očích se opíral o kolo, pak mi přidržel dveře, odmítl jakoukoliv pomoc, svižně vyběhl i s kolem do třetího patra, rozhlédl se po byte, a pravil: “Beru. A zvu vás na koncert pana Svěceného. Nedávno jsem si od něj koupil housle, ale teď se přecvičuju na violu. Nebude to moje vrzání tady sousedům vadit?”
A od té doby se náš vztah začal měnit z formátu bytná-podnájemní ve vztah přátelský.
Občasné výlety na kole, sjíždění řek, v zimě běžky kolem Liberce, večery s dojemnými vzpomínkami na manželku Marii, na jejich dramatický odchod, či spíše odjezd na kolech do emigrace, začátky v USA, pedagogické zkušenosti, vědecká kariéra, sponzorování sociálně -společenských a kulturních akcí.
V roce 2005 okružní jízda západem Spojených států spolu s úžasnou dámou Helgou Turkovou a s Gulsimou, tedy s jeho budoucí druhou manželkou.
A potom jsem ještě Zdenka několikrát navštívila při mých pracovních cestách do Kanady.
Zase jsme podnikali cyklovýlety a sjížděli řeky a brázdili vodu v takomském zálivu na kajaku. Potom, když se přestěhovali do Prahy, tak zase vodácké zážitky u nás na Slapech a sjíždění Jizery, výlety do Německa na kolech, samozřejmě.
A vrchol všeho, měla jsem tu čest být doprovodem Zdenkovi na jeho cestě z Vídně do Bratislavy, 70 km na kajaku, což byla oslavana napřed 99. a rok potom jeho stých narozenin.
10 dní před Zdenkovým definitivním odchodem jsme si psali e-maily, kam ještě pojedeme na vodu.
Byla to úžasná renezenční osobnost, odborník, sportovec, hudebník, filantrop. Však všichni víme.
A já jsem nesmírně vdečná, že byl v posledních 25 letech obohacující součástí i mého života.
Děkuju, Zdenku, a děkuju i vám všem, že tu na něj vzpomínáme.
ENGLISH:
How I met Frank
It was the year 1998 and I wanted to rent out my apartment in Prague.
It just so happened that some friends of my friends put me in touch with a potential renter. A Czech American, they said, a professor, age 78.
And the following conversation took place.
Me: When will you fly in? Can I pick you up at the airport?
Frank: Well, OK, but I’m not flying to Prague. I’ve got a ticket to Toulouse.
Me: (worried, thinking that perhaps the elderly gentleman was a bit confused about European geography) Toulouse? But that’s in France!
Frank: Oh. Well, then, don’t pick me up. I’ve got my bike with me; I’ll ride my bike.
Me: (horrified) But that’s at least 1600 km!
And Frank: Well, maybe even more. I want to take it right across the Alps. I should be there in about two weeks. Once I’ve made it through Šumava [southern Bohemia], I’ll give you a call.
Me: (speechless with amazement)
Two weeks after he had landed, we met in Prague.
An older, dignified gentleman, reminiscent of Masaryk, with a small backpack on his back and a twinkle of mischief in his eyes, he leaned on his bike, then held the door open for me, refused any help, nimbly ran up to the third floor with his bike, looked around the apartment, and said: "I'll take it. And I’d like to invite you to Mr. Svěcený’s concert. I recently bought a violin from him, but now I’m switching to the viola. Do you think my squeaking will bother the neighbors?”
And from then on, our relationship began to change from a landlady-renter relationship to a friendship. Occasional bike rides, river kayaking, in the winter we went cross-country skiing around Liberec, evenings with fond memories of his wife Marie, their dramatic escape on bicycles as refugees, starting over in the USA, teaching experiences, his career as a scientist, his sponsorship of social and cultural events.
In 2005, we went on a trip around the western United States, along with the wonderful lady Helga Turková and with Julsimo, that is, his future second wife.
And then I visited Frank several more times during my work trips to Canada. We went on more bike trips, went down rivers and plowed the waters of Puget Sound in Tacoma in kayaks. Then, when they moved to Prague, we went on more water adventures here, to the Slapy reservoir and the Jizera River, and of course, bike trips to Germany.
And the high point of it all was that I had the honor of going with Frank on his trip from Vienna to Bratislava, 70 km in kayaks, which was the celebration, first of his 99th birthday, and again the following year, of his 100th birthday.
Ten days prior to Frank’s final departure, we were exchanging emails and planning where to go on the water.
He was a fantastic Renaissance man, a professional, a sportsman, a musician and philanthropist. We all know. And I am tremendously thankful that, in the last 25 years, he enriched my life as well.
Thank you, Frank, and thanks to all of you as well for remembering him here.